Fotoreportáž

Fotografové mohou hledat inspiraci hlavně u sebe a v sobě, ale také u jiných fotografů. A když jsou ti nejlepší z nejlepších, je to jen dobře.

Rád chodím na výstavy NG, Czech Press Photo apod. A ikdyž nejsem zcela jasně příznivcem tvorby Jana Saudka, rád se na jeho vnímání světa podívám - je to prostě světová fotograficka ikona. O to více mě zaujala aktivita Galerie Butovice v Praze (metro B, Nové Butovice), kdy přímo v Galerii ve vyhrazených prostorách uspořádali výstavu Jana Saudka. 

Dostat se na výstavu Jana Saudka je vždy dobré. Můžete tak učinit od 3.října do 28.listopadu. Vhodné pro početné rodiny nebo jiné spolky, protože vstupné je ZDARMA 

Proběhnout má také autogramiáda, takže, kdo máte zájem sledujte tyto stránky. 

NADAR přivítal včera večer na fotografické besedě  o cestě do vzdáleného Manangu v Nepálu vedené Irenou Chloubovou fotografa a cestovatele Zdeňka Thomu a jeho syna Michala Thomu. Dozvěděli jsme se zajímavosti o samotné dlouhé dobrodružné cestě, o fotografování filmovým středoformátem a o tradičním rituálu souboje dobra a zla, kterého byl Zdeněk Thoma přítomen před 30 lety v Nepálském království a o jeho obnovení v současnosti. Prohlídku fotografií z Manangu s komentářem můžete absolvovat stále v Praze, více se můžete dozvědět zde. Více informací, fotografií a nabídek na fotografické fotoexpedice v pokračování článku.

Jak jistě víte, uspořádali jsme naše třetí setkání členů Canonklubu na Hradčanech a v NADARu spojené s fotografováním. Díky Radovanovi se podařilo náš záměr fotografovat na Hradčanech zpestřit o fotografování portértů ve venkovním prostředí. Naše skupina tedy čítala 7 fotografů a tři modely. Některé fotografie z akce jsem již publikoval na stránkách fotoexpedic.

Jednotlivé fotografie účastníků přináším v tomto článku. Akce se podle mého názoru opravdu vydařila a dívkám musíme poděkovat za trpělivost a ochotu naslouchat našim představám. Zdravíme na Slovensko.

Josef Krčil poslal tyto fotografie.

Knihu Kreativní světlo ve fotografii si musí oblíbit každý, kdo nechce jen cvakat, ale s fotografií má určitý záměr vyjádřit sebe sama nebo své pocity. Kniha mu nabídne motivaci, rozšíří záběr, změní uvažování a pohled na sebevyjádření. Ovšem v takovém rozsahu, že nad každou stránkou můžete týden i 14 dní přemýšlet a hlavně zkoušet fotografovat.

Kůň je jedno z ušlechtilých zvířat, která po staletí přímo slouží člověku jako věrný pomocník v cestování, těžké práci, válkách a zábavě. Zkoušeli jste někdy fotografovat koně? Je to zážitek, když se postavíte mezi pět sedm 400kilogramových hřebců a musíte stále hlídat atmosféru kolem sebe. Koně jsou zvědaví tvorové, zejména, když se jedná o nějaké bystré plemeno, třeba Starokladrubský kůň je jediným hospodářským zvířetem, které je považováno za živé umělecké dílo.

Měl jsem možnost si zafotit v hřebčínu Favory, nedaleko Prahy, kde chovají kladrubské koně, tradiční císařské plemeno tohoto ušlechtilého tvora.

Vážení přátelé fotografie a pohody. Zahajujeme tímto pravidelný seriál setkávání se fotografů s fotografy ve fotografickém klubu NADAR v Praze, Dejvicích. Besedovat budeme zatím jednou měsíčně ve čtvrtek.

Rádi bychom vás tedy pozvali na první Fotografický besední čtvrtek - 21. 7. 2011 v 18 hodin ve fotografickém klubu NADAR. Besedovat budeme s fotografem a cestovatelem Janem Wiliamem Drnkem - www.jwd.cz - o jeho fotografiích a cestách z Afriky. Zážitky, příběhy a poučení o africké přírodě a také o partě fotografů Vám zpříjemní čtvrteční podvečer. Cestovatel J.W. Drnek promítne také krátké video. Vstup zdarma.

Součástí večera bude hodnocení vašich fotografií. Vezměte s sebou své nejlepší snímky a nechejte si je zhodnotit jedním z nejlepších českých fotografů přírody! Nejlepší snímky vám na místě v klubu NADAR vytiskneme na formát A3.

Účast potvrďte na mailu: klub@nadar.cz, máme omezený počet míst. 

Fotoexpedice CanonKlubu do Českého Švýcarska se vydařila a i přes nepříznivou předpověď se nakonec i počasí umoudřilo. Měli jsme nejpovolanějšího průvodce Václava Sojku a naučili jsme se v podstatě základy krajinářské fotografie: kompozice, expozice, focení v protisvětle, focení s bleskem v exteriéru, focení kácejících se linií, makro a panoramata. Opravdu nabitý program bude završen teprve dnes o půlnoci ukončením soutěže o systémový blesk.

V Doubici jsme se začali scházet v pátek navečer, abychom si na zahájení premiérové Fotoexpedice CanonKlubu do Českého Švýcarska pustili hodinový dokument režisérky Barbary Leibovitz o sestře, fotografce Annie Leibovitz s názvem “Annie Leibovitz: Život objektivem”. A protože nás čekalo brzké ranní vstávání, přiměli jsme výpravu k časné večerce.

Do redakce Canonklubu se nám ozval jeden z našich čtenářů - fotograf a majitel autoservisu pan Jindřich Buxbaum a pozval nás na svou výstavu. Fotografie nás zaujaly a neméně jejich autor. Přinášíme vám rozhovor s ním a pozvání na jeho výstavu.

Kdy jste se poprvé setkal s fotografií?
S fotografiemi a fotografováním mne seznámil můj tatínek už, když jsem byl dítě a od té doby ji miluji.

Co vás na fotografování nejvíce těší?
Nejvíce mne těší zachycení toho daného okamžiku. Ve správnou chvíli zachytit to tak, jak to vidím a jak chci, aby to stejně jako já spatřili i ostatní. Fotografování mne těší jako záliba. Ale je to vlastně už taková moje vášeň.

Jaký používáte dnes fotoaparát?
Používám tělo Mark IV a Mark II. Canon, jak jinak.

Vpravdě letní nedělní poledne nás popohnalo do mírného stoupáku pod Karlštejnem, kde jsme se sešli na reportáž z akce -  královský průvod. Nebylo nás moc a u hotelu Karlštejn jsme se shodli, že nejrozumnější bude začít osvěžujícím nápojem z ledové tříště. Protější krámek Absintherie nabízel absint v mnoha obměnách, ale my jsme si nakonec dali jen kaktusovou tříšť. Císař a král měl na Karlštejn dorazit až navečer a tak jsme měli spoustu času na korzování v podhradí. Hrad původně nesl jméno Budňany podle vesničky, která se tady nacházela a dodnes si místní její název rádi dají i na svůj malebný domek jako z pohádky.

Velice zajímavá a poučná aktivita se vzedmula poté, co bylo ochrankou před londýnskou radnicí zabráněno fotografovi vyfotit veřejné prostranství a budovu radnice.

Stránky lidi, kteří se snaží propagovat svobodu fotografů a napadají stanovisko vydané ministerstvem ve Velké Británii a předaném do obou komor britského parlamentu. 

Pro zviditelnění tohoto problému se skupina aktivistů sešla přímo před radnicí, aby v den Světového dne svobody tisku (World Press Freedom Day) ukázali na absurdnost ochrany veřejných budov před fotografy - amatéry. Celá aktivita je podporována britskou národní unií fotožurnalistů.

Další setkání Canonklubu spojené tentokrát s promítáním dvou expedic do Číny a Toskánska jsme svolali na 23. března. V centru Prahy jsme v klubovně Kondorů probrali samozřejmě spoustu fotografických témat, redakce zapůjčila dva objektivy, které jsme testovali v minulosti TOKINA 35 mm AT-X PRO DX pro čip APS-C a dále SIGMA APO 70-200mm F2.8 EX DG OS HSM. Promítaní se týkalo zejména obou velice navzájem vzdálených míst, nám bližšího Toskánska a pak asijské Číny, kde Roman Dvořák cestoval loni v létě se svým EOS 7D, kdy jej používal jako fotoaparát a také jako kameru. Hezké video si můžete pustit přímo z této stránky, případně větší video z další stránky.

Letiště v Kathmandu je docela nepatrná budova a zvláštní atmosféra klidu, která tady panuje, se ani nepodobá ruchu letištních prostor. Na runwayi sedí letadla a letadélka, žádní giganti. Nepálci jsou zvyklí cestovat letadly tak, jako my autobusem, a do Kathmandu denně přilétají obchodníci z celého světa a samozřejmě spousta turistů na treky a za poznáním. Projdete nutnými celními procedurami, celník se zeptá, kde budete v Kathmandu bydlet a před letištěm už jen počkáte na delegáta z cestovní kanceláře. Usměvavý bratr Govindy nám připadal jako starý známý, ačkoliv jsme ho viděli poprvé. Nasedli jsme do taxíku z roku raz dva a hurá do města.

Už se vám to také stalo, že spěcháváte stejnou cestou kolem něčeho zajímavého a zdá se vám, že to přece dávno znáte a není tedy potřeba se ani zastavit? Takhle nějak jsme několikrát míjeli krámek na Kampě – prodejní galerii loutek Pavla Truhláře. Až jednou - s fotoaparátem přes rameno - jsme si řekli, že jsme tady vlastně nikdy uvnitř nebyli.

Loutky visely všude a bylo na co se dívat. Postavičky všeho druhu. Různorodost jejich provedení, ale hlavně to, jak v nás během chvíle dokázaly evokovat pohádkový, a snad až nadsmyslově tajemný svět, nás přivedlo na myšlenku navštívit pana Truhláře osobně.

V podkrovním ateliéru s dílnou nás uvítala atmosféra mistrovství. Otevřít nám přišel jasnooký Honza s hlavou zdredovanou, a bylo jasné, že tenhle „tovaryš“ je určitě výtvarník. Pan Pavel Truhlář zvedl své dlouhonohé tělo od stolu, nad kterým visel sám anděl strážný a zpoza brýlí se na nás usmály jeho zkoumavé, trochu unavené oči - „Vítejte“.

Fotoexpedice na Sněžku spojená s výukou focení krajiny, vhodné expozice, makra, používání polarizačních a šedých filtrů a blesku ve venkovním prostřední se v sobotu 2. října vydařila také díky skvělému počasí, které nám letos opravdu přálo; a hřálo.

Slunce na horách v tomto podzimním období roku - těsně před tím, než je pokryje sníh - je hřejivé, ale ostrý studený vítr již dává znát, že se hory chystají na zimní čas. Sněžka se nám odhalila již po ránu po prvním výstupu na severní svahy Severky a dále před příchodem na Chalupu na Rozcestí (1350 m. n. m.) a samozřejmě po překonání břebene k Luční boudě (1536 m. n. m.) pak výhled na Sněžku až k jejímu překonání... A k tomu focení, zkoušení, testů a zkoumání výsledků.